Volání po návratu amerických bitevních lodí se čas od času objevuje znovu. Naposledy ústy prezidenta Donalda Trumpa. Nostalgie po starých časech, kdy lodě vypadaly krásně, se střetává s fyzikou, ekonomikou a moderním způsobem válčením.
30. září 2025 při svém projevu před skupinou vysokých vojenských velitelů v Quanticu Trump otevřeně zmínil možnost vrátit do služby pancéřované bitevní lodě vybavené těžkými děly, které by podle něho nabízely odolnost a levnější střelivo ve srovnání s moderními raketami. Tuto myšlenku média a odborníci komentovali jako nostalgickou a mnozí námořní analytici varovali, že tradiční bitevní lodě jsou v době raket, dronů a rozsáhlých sítí senzorů a protivzdušné obrany prakticky zastaralé.
Putin také miluje velké lodě
Ostatně americký prezident není sám, kdo velké lodě miluje. Stejně tak si na ně potrpí ruský prezident Putin, který nechal na ruské poměry za neskutečné peníze opravit ruský jaderný raketový křižník Admiral Nachimov. Třída Kirov (projekt 1144 Orlan) byla sovětskou odpovědí na americké letadlové lodě, kdy se extrémně velká a těžce vyzbrojená plavidla s jaderným pohonem měla stát zabijáky celých svazů letadlových lodí. První jednotka Kirov (později Admiral Ušakov) byla zařazena do služby v roce 1980, následovaly lodě Frunze (Admiral Lazarev), Kalinin (Admiral Nachimov) a Petr Veliký. Oprava Nachimova trvala dlouhých 26 let a Rusko v ní utopilo finanční prostředky, které bylo možné investovat mnohem lépe a účelněji, než vytvářet obrovský plovoucí cíl.
Vizionář, kterého neposlouchali
V roce 1988 byl zveřejněn článek v magazínu Popular Mechanics s názvem „Battlecruiser 2000“, ve kterém byl citován viceadmirál Joseph Metcalf III. Ten na sklonku 80. let minulého století varoval před pouhým vylepšováním stávajících lodí v rámci zavedených struktur. Podle něho představují nové možnosti velení, řízení a komunikace šanci k zásadnímu přepracování koncepce námořní síly, a to od samotné podoby hladinových plavidel až po jejich nasazení. Namísto tradičních letadlových lodí si Metcalf uměl v již té době představit flotilu vzájemně spolupracujících, automatizovaných a víceúčelových plavidel. Lodí, které maximalizují palebnou sílu při výrazném snížení požadavků na posádku.
Jde o koncepci, která pro mnohé ortodoxní admirály a velení US Navy představovala kacířství. Metcalf celý svůj profesní život směřoval k tomu, aby se americké námořnictvo oprostilo od závislosti na jediném typu platformy jako primárním nosiči síly. V polovině 80. let mu byla svěřena koordinace výzkumného a vývojového projektu, který měl probádat alternativy k tradičním bojovým uskupením. Výsledkem byla myšlenka nové třídy „revolučních“ lodí.
Maximalizace množství munice na palubě a nepřekonatelná obrana
Metcalfova představa moderní velké lodi byla jednoduchá a přímočará. Namísto toho, aby hlavní údernou silou představovala letadla, měly tyto nové lodě nést široké spektrum řízených střel ve vertikálních odpalovacích systémech a další výzbroj. Od dálkově přesných střel typu Tomahawk přes standardní protiletadlové rakety až po CIWS zbraně určené pro blízkou ochranu. Koncepce počítala i s prostorem pro výsadkové moduly, s hangáry pro vrtulníky a s ubytovací kapacitou pro výsadkové či podpůrné jednotky.
Technologicky by taková loď spojovala prvky stealth konstrukce, vysokovýkonné pohonné jednotky a rozsáhlých vertikálních odpalovacích systémů, přičemž by z velké části spoléhala na automatizaci a integrované řídicí systémy. Díky tomu by se podle Metcalfa dalo dosáhnout vyšší efektivity, menší zranitelnosti a schopnosti zasahovat více cílů současně. To vše bez nutnosti obřích letadlových lodí, které jsou drahé na provoz a snadným cílem protivníkových zbraní, i přes mohutné doprovodné skupiny tzv. „Carrier strike groups“.
Nikde ani slovo o opětovném využití legendárních amerických děl ráže 406 mm, které využívaly bitevní lodě US Navy za 2. světové války.
Metcalf a jeho kolegové argumentovali, že technologický pokrok zejména v oblasti přesných řízených zbraní, senzorů a sítě velení už tehdy otevíral dveře konceptům, které by ještě před několika lety byly považovány za sci-fi. Koncepty, jež mohly posunout americké námořnictvo o roky před konkurenci z Ruska a Číny. To se ale nestalo a US Navy musí nyní čelit hrozbám 21. století s loděmi z doby studené války. Revoluční koncepty třídy USS Zumwalt nebo pobřežních lodí LCS se úplně nepovedly.
Ty lodě se ministru obrany a Trumpovi líbí
Trump ve svém projevu zmínil nejen praktické argumenty ohledně levnějších nábojů do děl v porovnání s cenou raket, ale bohužel nezapomněl ani na estetické hledisko, když zmínil filmovou sérii Vítězství na moři a to, jak na něho působily velké lodě obklopené torpédoborci. Koncepce dělové lodě je ale mrtvá již od konce 2. světové války a rozdíl v dostřelu děla ráže 406 mm a řízené střely se počítá na stovky až tisíce kilometrů. Oproti tomu obrovská děla třídy Iowa měla dostřel do 40 kilometrů a taková loď by byla využitelná v dnešní době maximálně pro boj s domorodci na nějakém opuštěném ostrově. Nefungovala by již ani proti „strážcům Rudého moře“ Húsijům.
Ostatně ani pokročilé dělostřelecké systémy vyvinuté pro lodě třídy Zumwalt se neukázaly jako dobré řešení a počítá se s tím, že všechny 3 lodě této třídy budou vybaveny hypersonickými střelami.
Vrcholnými mořskými predátory jsou nyní torpédoborce
Jsou mnohem všestrannější, s vybavením podporujícím protiponorkový boj, protivzdušnou a balistickou raketovou obranu a elektronický boj. Spoléhají na ně nejen Spojené státy, ale i největší flotila světa, tedy čínská disponující torpédoborci třídy 055 s výtlakem až 13 000 tun, AESA radarem a 112 buňkami vertikálního odpalovacího systému (VLS) pro odpal raket.
Podobně velký torpédoborec programu DDG(X) má americké námořnictvo jako plán nové třídy torpédoborců, která má nahradit stávající třídu Arleigh Burke i křižníky Ticonderoga. Cílem je vytvořit plavidla s vyšší palebnou silou, lepšími senzory a většími energetickými kapacitami pro budoucí zbraně. Plánovaný počet jednotek je přibližně 24. Základní konfigurace má zahrnovat 96 standardních VLS s možností výměny 32 z nich za 12 větších odpalovacích buněk pro hypersonické střely. Plavidla budou také vybavena laserovými zbraněmi o výkonu 150–600 kW a až 21 odpalovacími zařízeními pro střely Rolling Airframe Missile (RAM).
Zdroj: National Security Journal, South China Morning Post, US Naval Institute, Popular Mechanics, Sofrep
Autor/Licence fotografie: Filip Klasna, USS Iowa, Volné dílo